Další týden za mnou. Stává se už skoro pravidlem, že alespoň o víkendu napíšu jeden zbytečný zápis.
Škola je naprosto otřesná, píšeme strašnou spoustu testů, kdy už je mi naprosto jedno, jak dopadnou, chci je mít jen za sebou. Někdy tam ani nejdu, třeba v pátek jsem byla strašně líná, ale nakonec to odnesla jen zbytečná první hodina psychologie.
Po dlouhé době jsem náhodou potkala B., nevšimla jsem si jí, tolik mě pohltil Obraz Doriana Graye , že jsem nevnímala. Tedy já vlastně lidi kolem přehlížím dost často. B. je stále stejná a zároveň jiná. Připadala jsem si před ní tak hloupě, protože jsem jí opět dávala najevo, jak opovrhuji jejím přítelem.
Už jsem také přišla na to, jak vznikají pomluvy xD. F. říkal B., mě prý viděl držet se za ruku s nějakým mladým mužem. Nyní je B. přesvědčena, že s někým chodím a dělám tajemnou, což nechápu, většina lidí zná mou skepsi vůči vztahům. Navíc jsem nedávno došla k hroznému závěru, že jediný o koho jsem stála byl onen roztomile ironický archeolog, který mě však doháněl naprosto k šílenosti svou spotřebu alkoholu, ale jinak… Nyní je naštěstí kdesi zahrabán. Dlouho jsem o něm neslyšela, zřejmě ani neuslyším, což je dobře…
Příští začátek roku se musím přihlásit na kurzy znakového jazyka. Neumím už nic. Zvládnu snad jen dobrý den, ahoj… A snad se k tomu donucuji jen, abych mohla něco přiložit při přijímacích zkouškách na školu, protože už zase začínám s lajnováním své budoucnosti a je mi z toho špatně. Čekám, kdy toho zanechám, kdy mi dojde, že je to opravdu zbytečné, ale…
Po dlouhé době jsem byla na výletě. Zámek Hluboká byl příjemným osvěženým, ale úmorné vedro mi vše kazí. Nyní mám otevřené okno, ale nepociťuji žádné zlepšení. I na Hluboké jsem byla polomrtvá, jediná na co jsem se zmohla bylo focení detailu mé nohy. Ehm.
Začal jsem opět psát, ale je to ubohé. Rozbit zní prázdně, je to jen jakási ubohá stopa příběhu v mé hlavě. Draco žije svůj život souběžně s mým, ale je toho tolik a já neumím zapsat všechny ty obdoby jeho života.
Potřebuji sluneční brýle, nechci, aby byly vidět mé zarudlé oči od alergie. Jediné, které se mi však zatím líbily stály tři tisíce. Kdybych byla někým stálejším, tak by se i dalo uvažovat o pořízení, ale mě se vše brzy znelíbí.
Možná po půl roce pojedu opět k otcovi a opravdu se mi tam nechce. Netoužím slyšet, jak jsem hrozná dcera, protože vím, že je to z části i pravda. Když jsem i mezilidských vtahů, tak mě napadá, že si posledním dobou rozumím jen se svým mozkem a s Katkou, kdy dokáži poslouchat všechny její kecy o HP. Je tak nadšená a já jsem její dětinskostí do určité míry okouzlena, chci být také taková.
Aktuálně miluji píseň Ugly love, kdysi jsem ji objevila, když jsem četla stejnojmennou povídku od Severky Plamenné a nyní se k ní opět vrátila. Bohužel ji nemám na mp3, takže ji stále dokola poslouchám na Youtube (alespoň není na mém Last.fm vidět jaký jsem maniak). Vždy když zazní my kind of love is an ugly love jsem opět ztracena…
Začalo pršet…
