Možná přišel čas něco opět napsat…
Tedy to řeknu krátce.
Vedro mě ubíjí.
Nová barva mi bere zbytky sebevědomí, i když mi ji všichni chválí, tak já jsem opravdu nechtěla, aby to bylo tak tmavé. Připomíná mi to černou, kterou jsem si kdysi dala v jedenácti. Škoda slov.
Zdál se mi odporný sen.
Objednala jsem si několik filmů, ale nakonec mi oznámili, že ten hlavní není k dispozici.
Čekám na důležitý hovor ohledně práce.
Potřebuji nové kalhoty a boty.
Loupe se mi strašně kůže, nemohu nosit sukně.
Včera jsem v hlavě dlouze psala deníkový zápis ohledně posedlosti. Kdysi jsem napsala nějakou hloupost se stejnojmenným názvem, nepamatuji si o co se vlastně jednalo, ale zřejmě to s tímto nesouviselo. Dnes si připadám svobodnější, ale přesto… není to láska, je to posedlost. Každá minuta je naplněna myšlenkou na onu osobu. Nemluvím o tom, neboť to není tak jednoduché jako všechny mé ostatní vztahy, které věčně řeším (viz. moje neexistující pouto k otcovi apod).
Čtu.
Budu mít jen pár dvojek na vysvědčení, jedna z nich je z hudební výchovy. Ehm.
Zítra se jde povinně na mši svatou, zde mě napadají ty nejúděsnější a nejzvrácenější myšlenky v mé životě. Chci pošlapat onu „dokonalost“.
Vlivem Karolíniných zápisů a Aniččiných nadšených proslovů si chci koupit brusle a naučit se bruslit, neboť mé každoroční snahy na ledě jsou ubohé. Ovšem, má to tolik háčků, neboť zde (rozumějte vesnice) je většinou velmi špatná silnice.
Psala jsem práci o Georgi Orwellovi, ale profesorka řekla, že termín byl do pondělí, kdy chyběla, tedy bohužel. Vytvářela jsem to tak dlouho!
Očekávám zázrak v podobě deště.
Šetřím oním hrozným způsobem, že místo oběda si kupuji suché rohlíky. No… Dnes jsem skončila u drahého salátu a zítra jdeme do restaurace jako na oslavu konce školního roku. Překvapivě byly profesorky tak… *marně hledá ono slov* a K. nepropadla ani z jednoho předmětu. Za pět čtyřek jí nakonec zaplatí řidičák *já chci také*.
Příští školní rok bude zcela jiný, dostaneme novou profesorku na češtinu (jako jediná mám na vysvědčení jedničku) a na psychologii (závěrečný test jsem celý opsala z taháku). To nepočítám nové předměty jako fyzika, chemie a právo. Zřejmě se nám změní i profesorka na angličtinu, což nadšeně vítám. A budu více sama, neboť se rozdělujeme a nyní již nikdo s kým bych si alespoň trochu rozuměla se nevyskytuje v mé skupině.
Kávu si dávám do lednice. Matka šílí, neboť jí „načichne hroznové víno“. OMG!
Postavila jsem si „stan“.
Vedu dlouhé dialogy s Pavlem, který si myslím, že jsem opravdu skvělá. Tedy on mi to neřekl, ale má ješitnost je o tom přesvědčena. Mé sebevědomí se zvyšuje zřejmě od minuty k minutě xD.
K další mé závislosti se připojilo i sledování Přátel. Nikdy jsem je nemusela, ale…
