Dnes jsem si jasně uvědomila, že začaly letní prázdniny.
Přijela N., skoro celý den jsem trávila s ní a vzpomínala na doby minulou. Seděly jsme venku, šly jsme na procházku, koupaly se, jedly salát a vše pokrývyl starý známý prach dávných dnů. Existuje několik přátel, kteří jsou naprosto odlišní než já, pomalu si nemáme, co říct, jen pár slůvek plných banalit, ale někdy se jejich společnost stává tolik ítanou a potřebnou.
Mám nový účes! Ofinu a vlasy opravdu hodně zkrácené spolu s mou červenou novou barvou se mi to opravdu líbí. Vypadám jinak, potřebovala jsem změnu.
Zítřek je poslední den volna.
Viděla jsem zápisník o Skandálu, možná jsem si myslela, že se mě to bude více dotýkat, ale i tak… Téma osamělosti se mě tak úzce dotýká. Vlastně je to spíše strach, kdy se obávám stáří. Třeba nakonec někdy budu mít rodinu, i když si to lze jen těžce představit. Nechce skončit jako Barbara s jejími deníky.
V noci nespím. Píšu nevyslovitelné dopisy, které nikdy nespatří světlo světa. Jsou plné výčitek a hnusu, ale částečně ukazují, že nikdy nenese odpovědnost jen jeden člověk. Koukala jsem i na Million Dollar Baby. Na některé filmy se člověk musí koukat sám, poslední dobou není snímku, který by mě nerozplakal. Crash, Million… Pravda – Zápisník, Na dotek, Hořký měsíc ne, ale přesto mnou určitým způsobem pohnuly.
