Jedna. Dva. Tři. Čtyři. Pět. Šest. Sedm. Osm. Devět. Deset.
Konsternovaně jsem několik minut hleděla na obrazovku monitoru. A nyní mohu svobodně dýchat (právě mi vytanula na mysl ona „svoboda pro nosy“, což dokazuje nesnesitelnou vlezlost (moc) reklamy *chystá se vysvětlovat, že na televizi skoro vůbec nekouká *).
Před odjezdem si musím udělat pořádek ve svém počítači a pokoji. Dnes jsem se zmohla jen na přidání několika drobností do krabice „vzpomínek“ (starý obal od bonboniéry, kam jednou za pár let uložím různé vstupenky, papírky, obrázky, účtenky). Když jsme u toho zakládání, tak člověk, který si celý svůj dospělý život schovává účtenky je magor. Za chvíli mu nezbude žádná úložné místo, divím se, že si je nedává do sejfu. Samozřejmě by potřeboval obrovský.
Bylo to jen tak mimochodem, lež vyšla z úst rychleji než pravda. Nejednalo se o nic důležitého, zcela banální záležitost… Po několika dnech jsem si uvědomila, že on věděl, že lžu. Pamatuje si všechny mizerné detaily, které mu občas svěřím.
Konečně jsem dočetla Strašidla (Ch. Palahniuk). Někdy práh bizarnosti a touha šokovat přesáhne únosnost. A opět mi to připadá hloupé a dětinské, ale zároveň i velmi blízké, neboť existuje mnoho věcí, které na ostatních nesnesu, vysmívám se jim, nadávám jim do zbabělců a sama jsem horší než oni.
Zdálo se mi, že má babička užírá hlavy mým neexistujícím křečkům (viz. předchozí odstavec)
Považuje za divné, že jsem jeden čas měla šest babiček. Ovšem, dvě skutečné (zní to skutečně tak hrozně?), dvě nevlastní, dvě prababičky.
Když cizíma očima spatříte sebe, tak vás to vyděsí, ale nic hlubšího to ve vás nezanechá.
Miluji Activity 2! Jen někdo tak primitivní jako nevlastní otec může říct, že je to hloupost. Jak např. nakreslíte okurkový salát, aby ostatní bez vašeho vysvětlování a během jedné minuty pochopili, co je na obrázku znázorněno?
