Dnes mi řekla, že někoho takového jako já hledala celý život.
Je mi tak líto, že jsem se jen zasmála a řekla, že ji upřímně lituji, protože já nejsem žádná výhra.
A já mám strach, že zítra to už nebude stejné.
Že budu zhnusená sebou i jí.
Dny plynou rychle. Prázdniny ještě rychleji.
On mě nechává tonout v nejistotě, vlastně za to nemůže, nedal mi ani jedinou záminku, ale stále tu bude touha stulit se mu do náruče a poslouchat tlukot jeho srdce.
Jen se to nikdy nestane, když ano, tak to bude jen přátelsky chlácholivé objetí.
Mám mnoho práce, ale jsem opět nechutně flegmatická.
Skutečně se za to nenávidím.
Katce nadávají rodiče, protože se neučí.
Mé rodiče takové věci nezajímají, ale já se cítím opravdu mizerně.
A čas mi proplouvá mezi prsty. Začnu chodit do bazénu, jen kvůli oněm několika větám, kvůli času.