Ale vrátit se nechci. Ještě ne.
Protože proto.
Protože každou chvíli mi někdo přinese podnos s obědem a moje léky a má monokl pod očima nebo naběhlé stehy na čele a říká:
“Chybíte nám, pane Durdene.”
Nebo někdo se zlomeným nosem kolem mě jezdí mopem a šeptá:
“Všechno jde podle plánu.”
Šeptá:
“Zničíme civilizaci, abychom ze světa mohli udělat něco lepšího.”
Šeptá:
“Těšíme se až vás budeme mít zpátky.”
(Klub rváčů,P. Palahniuk, str. 179, Volvox Globator, 2005)
