Dnes jsem si jasně uvědomila, že začaly letní prázdniny. (více…)
Vůně letních dnů
Z okýnka auta jsem spatřila budovu své letní práce. Je tak neuvěřitelně velká. Dva měsíce v Kanadě nebylo nic jiného než sen, nikdy mě nechtěli vzít sebou. Realitou zůstala jen tato práce. Chvílemi se bojím. Nemohla bych však trávit další léto zavřená, postavit si stan z dek a zde být celičký den. V noci vylézat, sedět na parapetu a snažit se zachytit alespoň nepatrný závan chladu. Nesnáším vedro dobře. Skončí škola, ihned nastoupím do zaměstnání.
Dostala jsem krásné vydání Egypťana Sinuheta. Udělalo mi to velkou radost, která je snad až neúměrná, neboť posledních čtrnáct dní jsem neotevřela knihu.
Stále jsem se nezbavila zvyku tahat sebou učebnici angličtiny. Některé věci člověk prostě nezmění, i když znějí tak nelogicky.
