Zdál se mi sen. Vdávala jsem se. Za mladého muže, kterého bych si nikdy za svého partnera nevybrala. Myslím, že on je na tom obdobně xD. Zvláštní, ale už mě má budoucnost pronásleduje i v noci.
Stalo se toho celkem mnoho, ale vždy když usednu ke klávesnici, tak jsou důležité nynější pocity, minulost je odváta větrem.
Podstatné se mi v tichu mé samoty zdá jen to, že možná budu mít na příští víkend práci. Koupila jsem si několik nových věcí, ale to je celkem nezáživné. Napsala několik důležitých testů, kdy se v noci probouzím a uvědomuji si všechny (ne)existující primitivní chyby, které jsem možná udělala.
Prší, modlím se, aby zítra déšť ustal. Jsou přijímačky, již studující se musí klidit pryč, tedy budeme prodávat předměty na podporu postižených. Neumím si představit, jak plánují postávat v dešti. To si nikdo nic nekoupí.
Snad jen odkládám okamžik, kdy zasednu k sešitu ekologie. Snad odkládám i samotný život na dobu neurčitou.
