Zítra je taky den

Dnes mi řekla, že někoho takového jako já hledala celý život.

Je mi tak líto, že jsem se jen zasmála a řekla, že ji upřímně lituji, protože já nejsem žádná výhra.

A já mám strach, že zítra to už nebude stejné.

Že budu zhnusená sebou i jí.

 

Dny plynou rychle. Prázdniny ještě rychleji.

 

On mě nechává tonout v nejistotě, vlastně za to nemůže, nedal mi ani jedinou záminku, ale stále tu bude touha stulit se mu do náruče a poslouchat tlukot jeho srdce.

Jen se to nikdy nestane, když ano, tak to bude jen přátelsky chlácholivé objetí.

 

Mám mnoho práce, ale jsem opět nechutně flegmatická.

Skutečně se za to nenávidím.

Katce nadávají rodiče, protože se neučí.

Mé rodiče takové věci nezajímají, ale já se cítím opravdu mizerně.

 

A čas mi proplouvá mezi prsty. Začnu chodit do bazénu, jen kvůli oněm několika větám, kvůli času.

Vydáno v:  on říjen 30, 2008 at 9:15 pm Comments Off
Tags: , , , , ,

Svoboda znamená říct, že dvě a dvě jsou čtyři

Je mi špatně.

Mé myšlenky jsou opravdu zmatené.

A psát o důvodu mi připadá.. šílené a malicherné.

  (více…)

Vydáno v:  on říjen 1, 2008 at 4:15 pm Comments Off
Tags: ,

Když zavřu oči, tak uvidím…

Vzpomínám na dobu před rokem, kdy jsem též mrzla v jednom z kabátů, který mi neseděl (malé dívky by kabáty jednoduše nosit neměly), mokla, vítr mi dráždil oči, vlasy se mi pletly do obličeje… Připadá mi neuvěřitelné, že to bylo před rokem…

Posun žádný. Stále hrozně komolím slova, nosím milion krámů a směji se smutným věcem.

  (více…)

Vydáno v:  on září 17, 2008 at 5:34 pm Comments Off
Tags: , , , ,

U nohou spí mi dalmatin

Po příjezdu se vše změnilo, samotnou mě děsí, jak bezútěšně působí domov na mé nervy.

Poslední čtyři dny nedokážu najít klid, nespím a zapomínám jíst (což samozřejmě nevede k hubnutí, jen k bolestem).

Potřebuji kolem sebe společnost, domlouvám si příliš schůzek, ukvapeně se rozhoduji, čtu příliš knih najednou, zběsile utrácím… (více…)

Vydáno v:  on srpen 20, 2008 at 1:59 dop. Komentovat
Tags: , ,