Další týden za mnou. Stává se už skoro pravidlem, že alespoň o víkendu napíšu jeden zbytečný zápis (více…)
Útěky
Chladné večery.
Možná jsem před nimi chtěla uniknout, četli, pozorovali a tiše soudili. Nyní se neozval nikdo. Neptali se a snad je tomu tak dobře.
Ležela jsem a napadlo mě psát o někom jiném. Shizuri zní kouzelně, já neumím čarovat.
Objevila se tu stará touha zaznamenat křehkost okamžiku v životě ostatních. Zachytit neznatelné a neopakovatelné cosi jedné sekundy.
Přeji si opět číst, vzít knihu a spatřit něco jiného než prázdno této noci. Prožít jeden den po boku Paní Dallowayové.
