Někdy se vracím vzpomínkami do dětství, ale nemohu říct, že jsem tehdy byla šťastnější. Bylo to jiné. Od sedmi let jsem snila, že mou matkou bude přítelkyně otce, jezdila jsem na víkendy za ní, on skoro ani nemusel být přítomen. V jejích rodičích jsem nalezla své další prarodiče, venčila jejich psa, zvykla si… Nezní to příliš idylicky? A pak se rozešli. Dokonce jsem tehdy tajně luštila její poslední dopis adresovaný mému otcovi. A pak v létě jsem musela podepsat pohled ženě, kterou jsem znala jen z fotek (eh… zase se někdo tajně prohrabával v cizích věcech). (více…)
