Vzpomínám na dobu před rokem, kdy jsem též mrzla v jednom z kabátů, který mi neseděl (malé dívky by kabáty jednoduše nosit neměly), mokla, vítr mi dráždil oči, vlasy se mi pletly do obličeje… Připadá mi neuvěřitelné, že to bylo před rokem…
Posun žádný. Stále hrozně komolím slova, nosím milion krámů a směji se smutným věcem.
Podlaha mého pokoje je zcela skytá pod nesourodou kupou věcí.
Zítra odjíždím.
Zřejmě poté strávím ještě alespoň pět dní mimo Prahu, kde je zatím jistá jen účast Katky a Kristiny, což mě znepokojuje. Tři je pro společnost mizerné číslo. Zvláště v této vražedné kombinaci. Katka bude neustále mluvit o HP, filmech a všech věcech, které Kristinu nezajímají. A já budu postrádat nedostatek soukromí. (více…)
