Zavřít oči

Konec práce.

Po stole se mi válí peníze, které jsem si ovšem nevydělala, ale dostala. Brzy už nebudou.

Smutné je, že plánování zůstane vždy na mě.

Viděla jsem I. Nic se nezměnilo. Strávila jsem s ní několik dní.

Dnes jsem byla u V. a již dlouho mě nic tolik nedojalo jako její utrpení. Tvář, která i při úsměvu je zjizvená šklebem. Tragikomičnost pohybů a zoufalý pohled. Co se stalo, že žije tohle? Proč ji lituji tolik, když krutost jiných osudů mě nechává chladnou? Snad… snila až příliš. Naivní děcko, jež si myslelo, že štěstí nalezne v druhých.

 

P. jsem pozvala na piknik. Včera, souhlasil, ale raději mu to již nepřipomínám. Připadám si, jak plánovací diář ostatních.

 

Angels sleeping. Proč se lidé ptá, zda se „Ti to líbí?“

Některé věci nelze popsat.

Slova činí věci podstatné banalitami.

Nikdy již nepůjdu na žádnou výstavu s někým.

A sledovat filmy budu také sama.  Přeji si zavřít oči a vidět svět z pohledu někoho jiného. Z pohledu lidí, kteří žijí uvnitř mě.

Díky novému účesu a barvě mě lidé nepoznávájí. Připadám si trochu jako nikdo jiný. Problém nastává u příliš dlouhé ofiny, potřebuji opět ostříhat xD.

Zatrpklá žena

Rozpolcené pocity z práce… Většinou jsem zde ráda, ale…

 

K tomu abych vedla život staré osamělé ženy mi chybí jen kočka. To bych  byla opravdu ukázkovou zatrpklou ženštinou. Práce, nákup, večeře, kniha, film. Rodiče odjeli. Nevím přesně kam. Nejhorší jsou nákupy… Střídá se stav „největší škrt světa, který nedá ani mizerné spropitné a většinou se raději stravuje rohlíky“ a „udělám si radost, koupím si to, tamto a tohle se také může hodit“.

 

Milovat tebe?

Někdy se vracím vzpomínkami do dětství, ale nemohu říct, že jsem tehdy byla šťastnější. Bylo to jiné. Od sedmi let jsem snila, že mou matkou bude přítelkyně otce, jezdila jsem na víkendy za ní, on skoro ani nemusel být přítomen. V jejích rodičích jsem nalezla své další prarodiče, venčila jejich psa,  zvykla si… Nezní to příliš idylicky? A pak se rozešli. Dokonce jsem tehdy tajně luštila její poslední dopis adresovaný mému otcovi. A pak v létě jsem musela podepsat pohled ženě, kterou jsem znala jen z fotek (eh… zase se někdo tajně prohrabával v cizích věcech).