Konec práce.
Po stole se mi válí peníze, které jsem si ovšem nevydělala, ale dostala. Brzy už nebudou.
Smutné je, že plánování zůstane vždy na mě.
Viděla jsem I. Nic se nezměnilo. Strávila jsem s ní několik dní.
Dnes jsem byla u V. a již dlouho mě nic tolik nedojalo jako její utrpení. Tvář, která i při úsměvu je zjizvená šklebem. Tragikomičnost pohybů a zoufalý pohled. Co se stalo, že žije tohle? Proč ji lituji tolik, když krutost jiných osudů mě nechává chladnou? Snad… snila až příliš. Naivní děcko, jež si myslelo, že štěstí nalezne v druhých.
P. jsem pozvala na piknik. Včera, souhlasil, ale raději mu to již nepřipomínám. Připadám si, jak plánovací diář ostatních.
Angels sleeping. Proč se lidé ptá, zda se „Ti to líbí?“
Některé věci nelze popsat.
Slova činí věci podstatné banalitami.
Nikdy již nepůjdu na žádnou výstavu s někým.
A sledovat filmy budu také sama. Přeji si zavřít oči a vidět svět z pohledu někoho jiného. Z pohledu lidí, kteří žijí uvnitř mě.
Díky novému účesu a barvě mě lidé nepoznávájí. Připadám si trochu jako nikdo jiný. Problém nastává u příliš dlouhé ofiny, potřebuji opět ostříhat xD.
